Závěrečné shrnutí

Vážení čtenáři,
po třech měsících, kdy jsme se Vás snažili prostřednictvím aktuálních zpráv a analýz informovat o dění na indickém subkontinentu, přišel čas na shrnutí vztahů mezi Indií- druhou nejlidnatější zemí světa, jejíž ekonomika vykazuje hned po Číně největší růst a Pákistánem- druhou nejlidnatější muslimskou zemí, která stejně jako Indie vlastní jaderné zbraně.

Indie a Pákistán spolu vedou spory dá se říct odnepaměti, ale největší vyhrocení jejich vztahů přišlo se získáním nezávislosti na Británii v roce 1947, kdy se Britská Indie rozdělila na převážně muslimský Pákistán (později včetně Východního Pákistánu) a hinduistickou Indii. Jablkem sváru se stala sporná území vzniklá po jejich rozdělení, zejména pak oblast státu Džammú a Kašmír, historického území na jižních svazích Himálaje. V letech 1947-1948 proběhla mezi Indií a Pákistánem válka o Kašmír. Poté byly za účasti OSN podepsány mírové dohody a v místě, kde skončily boje, byla vytvořena linie kontroly (Line of Control – LoC), kde po nějakou dobu zůstaly mírové jednotky OSN. Roku 1954 ratifikovalo připojení Džammú a Kašmíru k Indii ústavodárné shromáždění. V roce 1957 pak schválilo svou vlastní ústavu, vytvořenou na základě indické ústavy. Od té doby Indie považuje tu část Džammú a Kašmíru, kterou má pod kontrolou, za nedílnou součást Indické republiky.
Když hovoříme o indicko-pákistánských sporech, v žádném případě se nejedná pouze o Kašmír. Rok 1965 byl poznamenán konfliktem na jihozápadní hranici, odkud se později indické jednotky stáhly a Pákistán nabyl vítězného dojmu. Zanedlouho ale druhá indicko-pákistánská válka pokračovala. Pákistánci zahájili utajovanou ofenzívu směřující přes LoC do Džammú a Kašmíru. Na to Indie reagovala překročením mezinárodně uznávané hranice blízko Láhauru. Za tři týdny ale souhlasili oba rivalové s příměřím pod dohledem OSN. V roce 1966 se v Taškentu konalo setkání zástupců obou vlád, na kterém podepsali deklaraci, v níž se zavázali řešit vzájemné spory mírovými prostředky. Klid zbraní ale netrval dlouho. Situace se výrazně zhoršila v roce 1971, kdy v Pákistánu vypukla v plné síle občanská válka (západopákistánská armáda zasahovala proti východním Pákistáncům požadujícím autonomii a později nezávislost). Podle odhadů uprchlo díky bojům do Indie více než 10 milionů východopákistánských obyvatel. V prosinci Indie vstoupila do Východního Pákistánu na pomoc tamnímu obyvatelstvu. Pákistánská armáda kapitulovala, načež byl ve Východním Pákistánu 6. prosince 1971 vyhlášen nezávislý stát Bangladéš. V roce 1972 došlo k mírnému pokroku – v Šimle byla podepsána dohoda, ve které se oba státy zavazují řešit sporné otázky bilaterální cestou. Na tuto dohodu se dodnes odvolávají politici jak indické, tak pákistánské vlády. Bangladéš byla Pákistánem uznána v roce 1974. Pokud jde o Džammú a Kašmír, obě země souhlasily s návrhem, že budou plně respektovat LoC. Roku 1974 uzavřela vláda státu Kašmír s indickou vládou dohodu, která potvrzovala statut Kašmíru jako "správní jednotky Indické republiky". Pákistán tuto dohodu odmítl. Kolotoč násilností v Kašmíru pokračuje dodnes.


Nadějí na vyřešení sporů v kašmírské oblasti by mohly být volby, které se konají od 17. listopadu do 24. prosince 2008. Volí se v sedmi fázích, postupně v každém z kašmírských distriktů. Do voleb vkládá Kašmír své naděje. O tom ostatně svědčí i vysoká volební účast, jakou odborníci na tuto oblast nepamatují. Je to známka toho, že obyvatelé Kašmíru volají po změně, chtějí zlepšit svou situaci a konečně chtějí nezkorumpovanou vládu, která bude stát na jejich straně. Největšími favority jsou Lidová demokratická strana (LDS) a Národní konference (NK). LDS se prezentuje jako pro-muslimská strana, bojující za jejich práva, zatímco NK je obviňována z netečnosti k muslimským problémům v Džammú a Kašmíru a ze spojenectví s komunálními silami.
V této souvislosti je třeba se zmínit i o amerických volbách, ve kterých zvítězil demokrat Barack Obama. Ten se po svém zvolení vyjádřil také k otázce Kašmíru. Naznačil, že pokud Pákistán nebude řešit problém s islámskými ozbrojenci, kteří pronikají přes pákistánskou severo-západní hranici do Afghánistánu a tady podkopávají křehkou stabilitu, tak se USA aktivně zapojí do vyřešení kašmírského problému. Spojené státy budou také chtít zajistit obyvatelům právo na referendum, které Indie kategoricky odmítá. Indický ministr zahraničí jako odezvu uvedl, že kašmírská otázka by měla zůstat bilaterálním problémem mezi Indií a Pákistánem.

Obecně se zdá, že se situace v kašmírské oblasti začíná vyvíjet správným směrem. Kašmírská oblast se prostřednictvím otevření obchodní cesty a položením první železnice otvírá světu. Zejména nová obchodní silnice (první po šedesáti letech) je pro Kašmířany velkým krokem vpřed. Její samotné otevření bylo ale ohroženo v důsledku desítek přeshraničních přestřelek a opětným obviňování ze strany Indie, že Islámábád podporuje útoky na jejím území. Zahájení provozu přivítali jako své vítězství separatisté na indické straně Kašmíru, kteří o otevření obchodní trasy usilovali při masových protestech proti indické vládě, se kterou bojují od roku 1989. Obyvatelé Kašmíru doufají, že se jejich obchod tímto rozvine i s centrální Asií a Perským zálivem. Cílem zahájení železniční dopravy je přinést rozvoj do vzdálených oblastí zmítaných vnitřními rozpory. Na tomto projektu se pracuje již osm let a celá trať by měla být dostavena v létě roku 2009.

Obě země si slibují vzájemnou spolupráci. Důvodem k tomu jsou i pákistánské sociálně- ekonomické problémy, do kterých jej přivedla válka proti teroru a také bývalá vláda prezidenta Mušarafa a jeho nepopularita ve světě. Pákistán se proto snaží přesvědčit představitele mnoha zemí ke zvýšení obchodu a investic v Pákistánu, Indie nevyjímaje. S Indií konkrétně jedná například o odstranění celních bariér pro pákistánské podnikatele.
Tento poměrně kladný vývoj vztahů mezi zeměmi, který byl dokládán mnoha jednáními mezi Dillí a Islámábádem, byl narušen 26. listopadu. V ten den byly na indický Bombaj zahájeny teroristické útoky. Vyšetřováním se došlo k závěru, že za útoky stojí teroristická organizace Laškare tajjaba, která působí především v Kašmíru proti indické nadvládě. Osoby, mající co do činění s tou teroristickou organizací, byly po útoku pákistánské policie zadrženy. Situaci komplikuje Indie, která odmítá Pákistánu poskytnout své nashromážděné důkazy a která po Pákistánu požaduje vydání teroristů. Pákistán však nesouhlasí a opakuje, že teroristé byli zadrženi na pákistánské půdě a tam budou také souzeni.
Příznivé je, že i přes počáteční vyhrocení vztahů mají státy stále tendenci vést diplomatická jednání a vše řešit mírovou cestou. Indie sice zpočátku vyhrožovala použitím síly proti Pákistánu, vše se však stočilo na cestu vyjednávání. Dillí tak po útocích v Bombaji stupňuje tlak na Islámábád, zároveň ale podle výpovědi šéfa indické diplomacie nedojde k tomu, že by Indie reagovala na teroristické útoky vojenskou akcí. Ani podle pákistánského prezidenta Zardárího nedojde k tomu, že by mezi zeměmi vypukla v pořadí již čtvrtá válka. Věří totiž, že demokracie nejde ruku v ruce s válkou.

Budoucnost?
Jak vyřešit spory mezi Indií a Pákistánem? Mohlo by se zdát, že vyhlášení nezávislosti Kašmíru by bylo řešením vleklých sporů mezi těmito zeměmi. Je to ale pouze nereálná a velmi vzdálená fikce, nehledě k tomu, že Indie a Pákistán vnímají situaci odlišně. Indie by chtěla přijmout dnešní faktické rozdělení Kašmíru jako stálou hranici, jen to neříká veřejně. Pákistán ve skutečnosti chce získat indickou část, nebo to přinejmenším chce mnoho Pákistánců. Nalézt kompromis bude tedy skutečně těžké. Indie těžko sleví ze svých požadavků. Definitivní mír by znamenal, že Pákistán uzná dnešní hranice za trvalé. Obě země slibují pokračovat ve vzájemných rozhovorech v otázce Kašmíru bez použití sil.

Svět se nyní ptá, zda vyhrocené vztahy odstartované listopadovými teroristickými útoky vyústí ve válku mezi Pákistánem a Indií. Podle posledních informací agentury Reuters totiž Pákistán začal přemísťovat své jednotky, trvale usazené u hranic s Afghánistánem a čítající na dvacet tisíc mužů, k indické hranici. Armádu mobilizuje také Indie. Je důležité si uvědomit, jakou roli hraje mezi vztahy těchto zemí vlastnictví jaderných zbraní a že vidina jaderného konfliktu dostává stále zřetelnější obrysy (Indie a Pákistán patří mezi země, které nikdy nepodepsaly Smlouvu o všeobecném zákazu jaderných zkoušek (CTBT) a Smlouvu o nešíření jaderných zbraní (NPT), přesto ale vehementně usilují o přijetí do jaderného klubu).